Příběh Bezzubky
Máme draka Bezzubku
A jak se to všechno stalo? Jednoho krásného podzimního dne jsme šli s naší partou kamarádů ze třídy Stromeček na vycházku. Svítilo krásně slunce, na zemi byla spousta barevného listí a ještě pořád příjemně hřálo sluníčko. Při zpáteční cestě do školky si děti všimly něčeho, co vypadalo jako hnízdo z listí. Prozkoumaly ho a k překvapení všech v něm našly vejce. Opatrně jsme si ho prohlíželi a usoudili jsme, že je již poměrně studené a raději si ho vezmeme do tepla do třídy.
Ve třídě jsme si vejce prohlíželi a společně jsme mluvili o tom, čí to vejce asi může být. Majda velmi věcně prohlásila: „Hmm, podle té velikosti se nám nejspíš vylíhne slepice.“ Museli jsme s Martinem uznat, že to byla věcná a přesná úvaha, která se nám však vůbec do naší motivace o pohádkovém drakovi vůbec nehodila. A tak jsme vší silou odklonily myšlenky dětí do světa fantazie a našli jsme společnou shodu, že je to dračí vejce. Děti neustále chodily vejce kontrolovat, aby věděly, co se s ním děje.
Druhý den jsme šli do DDM na chovatelský kroužek, kde se děti dozvěděly spoustu zajímavých informací o tom, jak se starat o zvířata. Viděly tam hady, chameleony, papouška, ještěrky. Jako odměnu děti dostaly darem šneky, z kterých byly nadšené. Při příchodu do MŠ děti okamžitě utíkaly k terárku a zjistily, že naše vejce je nakřáplé. Takže jsme měli s Martinem co dělat, abychom děti od terária dostali ke stolku na oběd.
Další den byl opravdu až kouzelný. Slunce svítilo a hřálo až nezvykle na podzimní čas. Dnešní procházka byla kouzelná. A děti samy přišly na to, že když je takový krásný den a teplo, že už by se nám to tajemné vejce mohlo vyklubat. Samozřejmě, že když jsme přišli z procházky do třídy, tak vejce bylo na dvě půlky a z terária na nás koukal dráček (pagekon). Děti byly unešené, opět si posedaly kolem terária a nemohly jsme je dostat k obědu. Asi měly strach, že dráček zase zmizí.
Poslední, páteční den jsme vymýšleli jména pro našeho nového kamaráda. Návrhy byly: Tupohlav, dráček Mráček, Šipka a Bezzubka. Hlasovalo se, počítalo, vyhodnocovalo a výsledek byl, že náš nový kamarád byl pojmenován BEZZUBKA. Děti mu toto jméno slavnostně předaly a v následujících dnech, týdnech a měsících se díky Martinovi budeme starat o živé zvíře.