Daleko na severu

Daleko na severu

V minulém týdnu jsme se pokusili přivolat zimu výpravou na sever. O tom, jak se zahřát, nás přesvědčil pokus s horkou vodou ve třech sklenicích. Kde se vzalo ve třídě iglú? A proč nám pořád padá a nedrží postavené? Proto jsme si vyzkoušeli jeho stavbu i z kostek. Nejvíce nás ale bavilo stavět iglú plastové, které nám půjčili ze třídy Stromeček. Zahráli jsme si na nanuky, hlídací psy a upekli si i ryby. Pan Nohavica má o Grónsku moc pěknou písničku. Zpívá tam, že mají půl roku den a půl roku noc. To je teda moc zvláštní věc. Víte, co je ještě zajímavé? Místo koní mají zapřažené k saním psy. Málem bychom zapomněli na tuleně, o něm jsme také zpívali. A nespleťte si to, tučňáci žijí dole, na jižním pólu.

Kdo že bydlí v tom iglú, Indiáni? Kdepak, jsou to Eskymáci. Indián má brka a je pomalovaný, Eskymák má kožich. Pořádný měl i medvěd v divadelním představení „Cesta na sever". A tak jsme si také každý jednoho medvěda udělali. Ten náš má dokonce voňavý kožich - kokosový. Ale stříhání bylo pro některé z nás hodně náročné. V galerii jsme pak zhodnotili svoji práci a tím jsme se s Grónskou zemí rozloučili. A co teď? Teď jsme zase v zemi pohádek.