Pohádka - Zimo, táhni pryč
Zimo, zimo, táhni pryč... Už tě zimo bylo dost... takovéto halekání se neslo ulicemi Rokycan ve středu dopoledne. Vynášeli jsme totiž Smrtku, abychom po té mohli přivítat jaro a svými jarními klíči pak odemknout školní zahradu. Smrtku – Morénu jsme donesli až na most přes řeku Klabavu, po té sešli dolů na náplavku a skandovali jsme dál „do vody, do vody...!“. Zanedlouho pak byla figurína dle zvyku zapálena a do vody skutečně hozena. (Pozn: A jelikož se snažíme přírodu chránit, byly zbytky Morény panem učitelem Matějem z řeky o kus dál vyloveny.)
Říkadlo Odemyky zamyky a také příjemné jarní sluníčko nás pak doprovodilo zpět ke školní zahradě. Po jejím otevření svými jarními klíči nás čekalo milé překvapení. Objevilo se zlaté Sluníčko s jarními symboly, s každým z nás se pozdravilo a pohladilo ho svými zářivými paprsky a nečekaně kolem rozhodilo třpytivé sladkosti. Po jejich smlsnutí jsme si pak na odemčené zahradě mohly začít po dlouhé zimě opět pořádně hrát.
Tak doufejme, že už škaredá zima odplula daleko a že konečně předala vládu vlídnému jaru.