Výlet do Mirakula

Zveřejněno: 19. 9. 2022, zapsal: Lucie Brabcová, přečteno: 378x
hfdh  k n pkom

Náš první společný výlet. Cesta nás zavedla do Miracula a musím říct, že se děti opravdu těšily. Některé s námi každé ráno počítaly prstíky, kolik dní je ještě před námi, než pojedeme. Dočkaly se a vyrazili jsme skoro v plném počtu. 

 Nemile nás překvapila kolona před Prahou, která naši cestu autobusem prodloužila o necelou hodinu. To mělo za následek, že se děti z nudy pustily do zásob, které jste jim připravily na celý den. Následky tohoto počinu zjistíme až večer:)

Když jsme dorazili do Mirakula, tak jsme dětem rozdali pásky s našimi čísly a dostaly k tomu patřičné instrukce, jako že se ztratit nesmí a musí se nás držet:) Šli jsme na barevný hrad, kde ze sebe dostaly přebytečnou energii nashromážděnou po cestě v autobuse. Poté jsme se přesunuli ke kozičkám, kde si je děti mohly samy nakrmit. To se jim moc líbilo. 

Další zastávka následovala na farmě, kde si daly děti oběd. Také si (děti) zkusily podojit krávu, umýt koně, zajezdily si na kozlu a velký zájem u chlapců vzbudil kombajn. Možná tam vznikly nepatrné spory, což je jasné u takto atraktivní záležitosti, ale k naší potěše si je rychle vyřešili samy mezi sebou.

Poté jsme šli všichni na zmrzlinu. Bohužel neměli jinou než čokoládovou. Nám by se zrovna hodila třeba citrónová, nebo meruňková s ohledem na barvu našich triček. No nedá se nic dělat, děti dostaly čokoládovou, která jim náramně chutnala a naše trika toho byly důkazem. Ze zmrzliny jsme odcházeli spíše jako slunéčka sedmitečná, ale to k tomu prostě patří. 

Další naše zastávka byla v zadní části parku, kde na nás čekala zábava v podobě skluzavky, obrovského rotujícího kolotoče nebo skákadla. A nakonec obrovský hrad. Ten si děti užily nejvíce. Prolézaly tunelama, procházely zábavná zrcadla, jezdily tobogánem, šplhaly a celou dobu byl slyšet jen šťastný smích. Musíme děti moc pochválit, že zvládly výlet na jedničku. Po celou dobu jsme neslyšeli ani jednu stížnost, že by někoho boleli nožičky, nebo že chce jít jinam. Všichni táhli za jeden provaz a výlet si krásně užili..

Kolem čtvrté jsme se vrátili do autobusu a přišlo to. "Paní učitelko, my máme hlad". Naše zásoby se dost ztenčily v době, kdy jsme stáli v koloně. Takže jsme prohledali všichni batohy a vysypali jsme jídlo na hromadu. Nastalo královské dělení. „Kdo chce sekanou?!?“ A děti se hlásily. „Kdo chce jablko?“ A děti se hlásily. „Kdo chce chleba se sýrem?“ A děti se hlásily. „Kdo chce sladký rohlík?“ A děti se hlásily (někdo si ho dokonce dal s tou sekanou, no budiž). „Kdo chce sušenku?“ A děti se hlásily a tak jsem vyndala svojí svačinu a děti se hlásily, pak jí vyndala Pavlínka a děti se pořád hlásily. Popravdě jsme měly trochu strach, aby se nám tady nezhmotnila hororová pohádka o Otesánkovi. K našemu štěstí začaly pomalu jeden po druhém usínat a vypadalo to, že vydrží, než jim dáte večeři. Ufff! 

A dál už víte, jak to bylo, tam už jste byli vy a vzali jste si své děti a čekal vás večer plný vyprávění a zážitků. Fotodokumentaci najdete na web. stránkách své třídy:)