Motýl Egon
Je čas najít si kamarády! Samotnému je mi na světě smutno,“ pomyslel si Egon, malý sněhobílý motýl, zamával křídly a odvážně se rozletěl do světa.
Tak začal náš příběh o motýlu Egonovi, který vyletěl na louku a hledal si nové kamarády. Modrý motýl ho přijal, ale Fijalový motýl ho vyhnal a ještě mu řekl, že je ošklivě bílý a že si s ním nechce hrát. Děti si povídaly o tom, jak asi v takové chvíli Egonovi bylo a jak by asi bylo jim samotným. Společně jsme si povídali o tom, že každý jsme jiný: „Někdo je velký, někdo malý. Někdo mluví česky a někdo jiným jazykem, kterému my nerozumíme. Někdo si chce hrát a někdo si chce malovat…“ Čtyři děti vytvořily na koberci ze šátků motýla. Při vyprávění příběhu jsme si rozdali barevné puntíky a každý řekl svůj názor, jak by se k Egonovi zachovali oni a co by mu řekli. Každý kdo odpověděl, dal svůj puntík na Egona. Na závěr jsme zjistili, že už není jen bílý, ale že je krásně barevný.
Zjistili jsme, že každé setkání v nás zanechává stopy. Někdy hezké, jindy nepříjemné. Když se setkáváme, je to, jako když malujeme jeden druhému do srdcí. Něco z nás v tom druhém vždy zůstane a naopak. Jakou barvu vezmeš a jestli tvůj štětec bude jemný, tvrdý, nebo bude škrábat, udělá kaňku – to už záleží jen na tobě.
Hlavním cílem tohoto týdne bylo navázání a upevnění kamarádských vztahů dětí na třídě. Hrály jsme hry na téma přátelství, estetické a tvůrčí aktivity (hudební, pohybové a výtvarné).