Červené jablíčko koulí se strání ...

ČERVENÉ JABLÍČKO KOULÍ SE STRÁNÍ ...

Náš kamarád Josef, zvaný Pepa, nás v pondělí překvapil svojí pilností. Celý víkend pracoval, že prý se na podzim musí učesat jablíčka. Nejdřív jsme mu nerozuměli, ale pak už jsme si to vysvětlili – že učesat a očesat znamená trochu něco jiného.

Tak jsme se rozhodli být také pilní a hned jsme se s jablíčky procvičili. Nejdřív při velkém cvičení s překážkami, pak jsme uvolňovali ruce a prstíky i s říkankou. Zahráli jsme si hru „Nesla si Evička“, při níž jsme si zkoušeli vyjádřit přání celou větou.

S jablíčky jsme se seznámili i s ovocnými stromy, na kterých teď ovoce v zahradách dozrává a co se s nimi děje a jakou potřebují péči. Při písničce o dědečkovi se nám dobře pracovalo a šlo nám s jablíčky počítat a různě je třídit a porovnávat. Vymalovali jsme dlouhý žebřík pro písničkového dědečka. S barevným padákem jsme si hráli na podzimní barvičky a když bylo deštivé počasí, využili jsme toho k práci a zužitkovali zbylá jablíčka na křížaly. A jablečný kompot jsme si natiskali pro potěšení.

Všechno jsme si pečlivě vyfotili a další dny jsme vzpomínali nad fotografiemi a řadili ve správné časové souslednosti. Na to všechno jsme potřebovali šikovné ruce a bystré hlavy, které už teď budou vědět, co je ovoce, co zelenina a kdeže nám to na zahradě roste – na stromě či na záhoně? Abychom si to ujasnili, zkusili jsme si postavit strom z toho, co jsme ve třídě našli, hlavně, aby to bylo ze stejného materiálu Třeba dřevěné koleje. Zkoušeli jsme pomocí techniky artefiletiky strom sestavit. Byla to dřina, protože jsme stavěli jeden strom dohromady a nejtěžší je domluvit se mezi sebou a rozdělit úkoly.

K podzimu patří vítr a ten my chceme ovládnout v podobě dechu, třeba s jógovými prvky při cvičení nebo u větrného labyrintu. Hodně nás bavilo „živé pexeso“ a „kimovka“, tam se zase musí zapojit hlavička. Ale i pohybová hra „Na hlídače“ byla moc bezva.