Není drak, jako drak

Celý podzim vyhlížíme po obloze létajícího draka, jenže když nefouká, tak se ani nelétá. Ale tento týden to vypadalo slibně. Začalo foukat, jenže jak náhle začalo, tak náhle i přestalo. No a to byl ten průšvih. Když drak vyletí do oblak a pak přestane foukat, tak už se létat nedá. A to se právě stalo dráčkovi Fráčkovi. Vyletěl si z Větrné Lhoty a vydal se na výlet. A když letěl nad naší zahradou, foukat přestalo. Spadl dolů a nemohl se dostat zpět na oblohu.

Slíbili jsme, že mu pomůžeme. Začali jsme tedy přemýšlet. A přišel nám nápad. Vyrobíme si vítr. Jenže kde se bere? Nebo jak se to dělá a z čeho? Zkoušeli jsme si ho tedy vyrobit – destičkami, padákem, ale vždy se to podařilo jen na chvíli. Co se dá dělat, budeme si aspoň spolu hrát. Zazpívali a zatančili jsme si písničku o drakovi, naučili se hádanku a dokonce jsme si dalšího draka i vyrobili.

A zjistili jsme, že není drak, jako drak. Nejen ten papírový, i ten pohádkový tříhlavý s námi ve třídě pobyl a světe div se, i jeden živý. No vážně, ale byl moc hodný, takový křehký. Všichni jsme si ho mohli pohladit. Shovával se v teráriu a jmenoval se Bezzubka. Takže není drak, jako drak a není oko jako oko, ani koruna, jako koruna. Je to složité, ale už to víme, jak to může splést.

Tak jsme si dál hráli na počasí i na nálady, ty se totiž můžou měnit stejně rychle a je důležité to poznat – jak se obléct do počasí i jakou má kamarád náladu.