Kam se zima schovala, vědět nám to nedala

Když jsme se konečně sešli v hojnějším počtu po vánočních svátcích, vzpomínali jsme společně, jak jsme je prožívali každý doma se svojí rodinou. Jaké ty Vánoce byly, co se nám splnilo a co nám po nich zbylo? Cukroví rozhodně ne – tak jsme si zahráli „Na snědené cukroví“. Ale nemuselo nám to být líto, ve školce na nás čekala také nadílka. Společně jsme si dárky vybalili a užili si hraní s nimi.

A jelikož jsme v prosinci připravovali pro rodiče besídku a nemohli jí uskutečnit z důvodu nemocnosti, teď byla ta pravá chvíle. A že se to hodí jen před Vánoci? Ale kdeže, sváteční náladu jsme si vyrobili. Vždyť víte – těšením, hezkým oblečením, čekáním, úsměvem a trochou nervozity.

A když ta besídka byla za námi, ještě jsme si užili příběh Tří králů.

Jenže jsme taky pořád čekali na tu zimu a ona pořád nic. Tak jsme si ji přivolávali halekačkou a hledali, kde může být. Cestu kudy hledat nám napovídali šipky v bludišti a byl do trochu rébus. Procházeli jsme totiž bludiště cestou, která musela být pokaždé jiná. Ale zima nikde. Ale koulovaná jde přeci i s jinými koulemi než sněhovými, takže nám posloužily různé druhy papírů a naše prstíky. Aspoň nás to nestudilo. Trochu jsme si pustili fantazii „na špacír“ , co by šlo dělat na skutečném sněhu, snad se ho dočkáme. Zatím jsme trénovali „nasucho“ koulení sněhuláků při grafomotorice, zpívali písničku o ročních obdobích a nechali se unášet okouzlením pokusů s vodou, ledem a barvami. A zimu jsme si pro potěšení namalovali netradiční technikou koulením obarvenou kuličkou v krabici. Hodně se nám líbila olejová lampa a pokus s bublinkami. To byla paráda.