Myšky a čepice

Já tu čepici nechci!

Tedy to je ale ošklivá věta! Zvlášť, když TU čepici upletla babička pro svoji vnučku Alenku.  Ale ona Alenka na své chování také později doplatila. Venku vládne paní zima a i my víme, jaký je rozdíl mezi zimou a létem. Víme, jak se v zimě oblékat. K tomu jsme se naučili i oblékací písničku, kterou jsme ale museli nejprve správně uspořádat, protože byla trošku rozházená. Takže určitě si nejdříve neoblečeme rukavice, boty, bundu, pak mikinu a kalhoty … Také víme, proč je zdravý pohyb (a to nejen v zimě)a domluvili jsme se, že se budeme hýbat, protože nejsme buchtičky (to je také hezká písnička).  Ale zpátky k Alence a její čepici. Maminka Alence domluvila a ta si čepici sice vzala, jenže jí hned venku ztratila. My jsme Alence čepici pomáhali hledat všude možně, dokonce i v tělocvičně. A Alenka mezi tím dál zlobila a brala čepice svým kamarádům se slovy „Já chci taky čepici!“ Vysvětlili jsme jí proto, že když něco chce, musí o to požádat. To je naše pusinkové pravidlo. A nebrat si bez dovolení, to co jí nepatří.  Alenku jsme naučili říkat také „Prosím…“ Nakonec se čepice našla, jenomže byla celá potrhaná, špinavá a nazlobená.  I čepice se umí zlobit a ani čepice si nemusí nechat všechno líbit. Svolala proto poradu čepic. A co čepice vymyslely? Vydaly se do prodejny hlav, aby si koupily novou, takovou, která jim nebude ubližovat. A že v prodejně měli spoustu hlav – veselé a usměvavé, ospalé a rozcuchané, hlavy co rády zpívají … A jak to celé dopadlo? Čepice si vybrala novou hodnou hlavu a Alenka? Máme informace, že Alenka nechodí ani do školky, ani na hřiště za kamarády, protože … „Ti, co chodí prostovlasí, v zimě na to doplatí, nestydne jim venku hlava, nemocí to zaplatí…“