Vynášení Zimy

„Venku vládne březen a my se všichni tralala, chystáme už do jara, jenom paní Zimě se ještě, odejít pryč nechce. Plíží se v noci kolem vrat, scvrklá, ošklivá, zimomřivá babice, která už by spíše potřebovala odpočinek, ale ona ne a ne se dobrovolně vzdát.“ A právě takto vše začalo. Zimy už bylo dost, radovat se ze sluníčka, zelené trávy či barevných květin jsme toužili už všichni. Zima se ale své vlády jen tak vzdát nechtěla a tak jsme ji k tomu museli pomoct. V pestrobarevných šátcích s jarními klíči a se skandováním „Už tě Zimo bylo dost, už nejsi vítaný host“ jsme vynesli ošklivou Zimu/Moranu k řece Klabavě. Tam byla zapálena a  hozena do vody. A to už další halekačky na sebe nenechaly dlouho čekat. Jakmile Morana zmizela z dohledu, na lávce se objevilo Sluníčko. Všichni jsme se k němu seběhli a společně mu zazpívali písničku „Přišlo jaro se sluníčkem, zem odemklo zlatým klíčkem…“. To nás pak doprovodilo až ke vratům školky, které jsme společně odemkli svými jarními klíči. Zahrada tedy otevřela své brány, Sluníčko nás ještě podarovalo milými drobnými dárky a pak jsme se už všichni radovali, že „je jaro mezi náma a zima už je za horama“. Tak doufejme, že tomu tak skutečně bude.