Barvy podzimu
Jak se v zahradě objevilo štěně
Byl jednou jeden dům a kolem něho velká zahrada. A v té zahradě se jednou večer objevilo malinké štěňátko. No, ono se tam jen tak neobjevilo, hodil ho tam kdosi přes plot, protože už ho nechtěl. Je večer, stmívá se, a štěňátko vyděšeně běhá po zahradě a hledá, kam by se schovalo před zimou. „Kde jsem se to ocitlo? Proč mě už můj pán nechce? Co jsem mu provedlo? Kde budu spát? Tady není takové teploučko jako doma v košíku. A co budu jíst?“ přemýšlí štěňátko, když pobíhá po zahradě. Je podzim a noci jsou už chladné. Navíc padá rosa. Naše štěňátko má už tlapky celé urousané. Pod jedním keřem nakonec štěňátko našlo hromadu suchého listí s trochou sena, a do něho se zachumlalo. Hned také únavou usnulo. Druhý den ráno ho vzbudilo sluníčko, které pod keř začalo posílat své paprsky a šimrat ho na nose. „Kde to jsem, a kde je moje miska s jídlem?“ bylo to první, na co štěňátko po probuzení myslelo. Ale hned si vzpomnělo na své nepříjemné večerní hledání místa k spánku. Trochu se protáhlo, a přitom mu zakručelo v bříšku. „Aha. Musím si najít něco k snědku. Ale kde to budu hledat?“ řeklo si a vydalo se na průzkum zahrady. V zahradě byla spousta stromů, květin, záhonů se zeleninou, ale také menší louka a malé jezírko. Štěňátko se loudalo podél plotu a stále nemohlo najít nic, na co bylo zvyklé z misky od svého bývalého pána, který se ho tak hanebně zbavil. Najednou na jabloni nad sebou uvidělo kosa. „Dobré ráno, pane kos. Nemohl byste mi, prosím, poradit, kde se tady dá najít něco k snědku?“ „To bych mohl. Tady zrovna pod stromem jsou napadaná jablka. Nejlepší jsou ta potlučená, ta já mám nejradši.“ A frrrr, a kos byl pryč. Štěňátko se podívalo na jablka a pomyslelo si: „To se dá jíst? To jsem teda nevědělo,“ a do jednoho jablka se zakouslo. Hned ho však začalo plivat kolem sebe. „Brrr, to je kyselé. To není nic pro mne,“ smutně si štěňátko povzdechlo a vydalo se dál. Jen vyplivlo poslední kousek jablíčka, proletěl kolem motýl bělásek. „Haló, bělásku, počkej chvilku. Poraď mi, kde se dá najít něco k snědku,“ ptalo se štěňátko. „Tam na louce na konci zahrady kvetou poslední podzimní květy. Právě tam letím,“ odpověděl bělásek. Štěňátko se rozběhlo za běláskem, ale ten byl rychlejší, a brzy byl pryč. Hladové štěňátko doběhlo celé udýchané na louku až vzadu v zahradě …
Touto pohádku začala naše cesta za poznáním. Co všechno je potřeba udělat na zahradě na podzim? Jak se mění zahrada na podzim? Pozorovali jsme s dětmi, jaké změny se dějí u nás na zahradě. Ale také jsme si všímali změn u ostatních. Děti si všimly, že musí hrabat listí a uklízet. Učili jsme se, kam to listí dát. Pozorovali jsme přírodu a všímali jsme si, jaké počasí nás provází na podzim. Děti poté počasí výtvarně a hudebně ztvárnily.
Navštívily nás dvě paní z neziskové organizace Ametyst, která se zabývá ochranou životního prostředí. Přednáška se týkala třídění odpadů. Děti dostaly velikou pochvalu, jelikož vše bezchybně věděly a vše správně roztřídily.
Počasí nám přálo a tak jsme mohli trávit většinu času v přírodě a na zahradě.