Stromy smekly klobouky

Zveřejněno: 2. 12. 2023, zapsal: Ilona Kočová, přečteno: 216x
stromy smekly 2 stromy smekly

 

Toto barevné období přišlo tak nějak nečekaně. Najednou jsme si všímali, jak se to kolem nás v přírodě mění a vybarvuje. To nás zaujalo, tak jsme se pustili do pátrání, jaké všechny barvy podzim umí vykouzlit. Venku těch barev bylo tolik, že jsme z nich společně poskládali tělo obří housenky, aby našemu červíkovi Pepíkovi ve školce nebylo večer smutno. Kouzlení jsme si přožili i při představení divadélka Můza s tématem „Čarodějná škola“

Některé ty barvičky jsme si donesly do školky. Z barevných listů jsme vytvářeli skřítky Lískolety. Legrační skřítci vznikali otiskáváním barev na papír a dokresováním podle vlastní fantazie. Pak jsme si o nich povídali, vymýšleli jim různá jména a nadpřirozené vlastnosti, které by mohli skřítci mít. S listy jsme si hrály na spoustu způsobů – poměřovali, skládali, prosvěcovali a vyráběli zvířátka pomocí frotáže.

Pak nás čekala tajuplná výprava za dušičkou, protože prý slaví i svůj svátek a my nevíme, co to je. Nikdo z naší třídy ji neviděl, ani paní učitelky. Tak jsme spolu pátrali a povídali si a zjistili, že nám napoví světýlko. Za ním jsme došli až na hřbitov, kde to bylo zvláštně tiché a krásné. A každá dušička, na kterou někdo vzpomíná, tam má rozsvícené světýlko. A těch tam bylo – tolik vzpomínání. A pak jsme si o tom ve školce povídali, kdo rozsvěcí světýlka a za kterou dušičku.

Stromy smekaly klobouky dál, cestičky zapadaly barevným listím a náš červík Pepa našel nového kamaráda – ježka Bodlinku. Ten do naší třídy zabloudil a vyprávěl nám svůj příběh, jak se ztratil mamince při putování za potravou a pelíškem – ten jsme mu pomáhali postavit. My jsme s ním poznávali na oplátku ježčí život – co ježci jedí a co nejedí, jak a kde spí a jak si spolu hrají. A my si hráli s ním – na ježčí honičky, prolézali ježčí překážkové dráhy, cvičili s ježečky, kreslili je i s bodlinkami rozmazávací technikou a zpívali písničku. Ježkovi písnička moc nešla, tak jsme ho učili, jak procvičit jazýček a pusinku, aby mu to šlo lépe.

A protože jsme mysleli nejen na ježky, ale i na ostatní zvířátka, kterým jsme na zimu sbírali kaštany a žaludy, dostali jsme za odměnu nejen dort, ale hlavně moc zajímavé povídání o dravcích s jejich ukázkou. Nejvíc se nám líbil orel mořský a výr velký.

Nakonec se nám ten barevný listopad trochu zamračil a spustil déšť. Jenže my jsme si s tím nenechali zkazit náladu a dešťové kapičky dostaly nožičky – tančili jsme jako ony v rytmu pomalém i rychlém, nahlas i potichu, sami i s kamarádem. Ježek Bodlinka už byl vykrmený natolik, aby přečkal zimu. Teď ještě zachumlat do pelíšku – to byl problém. On ani ostatní zvířátka, co v zimě spí, ne a ne usnout. Tak jsme jim tedy vyprávěli a zpívali. To jim i nám k usínání pomáhá. Dobrou noc.