Sypu zrní pro pět ptáčků

Lednové téma jsme začali zimou, jak jinak. Trochu jsme už zapomněli, co to ta zima je a jak nás dokáže potrápit. A co je to ta zima? O tom jsme zpívali, jak dokáže kouzlit …. zkoušeli jsme pokusem s lahví a balonkem v mrazu/ teple, nechali zmrznout roztok slaný/ sladký a zjišťovali, proč se každý chová jinak. Kouzelník mráz maloval venku květy do ledu a my uvnitř zmizíkem do inkoustu – co nás jen napadlo.

Pokračovali jsme zdravým životním stylem – cvičením, pohybem venku - abychom té zimě uměli lépe čelit. Jenže v zimě nemáme starost jen o sebe a své zdraví, ale také o to, že v tom nečase nemají co jíst třeba ptáčci. Potvrdila nám to i paní z muzea, která k nám přišla s různými zajímavostmi na besedu právě o ptácích – kteří tu na zimu zůstávají, jak se o ně postarat a čím jim můžeme do krmítek přilepšit. Pak už to hraníčko ve třídě šlo jako po másle – tvořili jsme si se zrníčky, tancovali sýkorkový taneček, četli knihu o ptáčkovi Pepovi, hráli si na čížečka a zkoušeli obrázkové ptačí čtení. Líbil se nám příběh o makovém zrníčku, tak jsme si zkusili vymyslet konec – dobře to dopadlo – zapletli jsme je do preclíků, to vám byla dobrota.

Se zrníčky jsme i počítali a procvičili prstíky a asi nejtěžší bylo, když jsme ptačí zpěv poznávali ušima a hledali, odkud se zpěv ozývá.

S písničkou „Byl kulatý dvoreček“ jsme si procvičili rytmizaci a s peříčky jsme trénovali dechová cvičení i oromotoriku. Z papíru jsme zase skládali ptáčky a když jsme byli venku, najednou jsme viděli všechna ta krmítka a budky pro ptáčky, kterých jsme si dříve vůbec ani nevšimli. A když nám Nelinka s tatínkem vyrobili krmítko do školní zahrady, mohli jsme nosit semínka ptáčkům i my.

Trochu jsme si mysleli, že už víc udělat nemůžeme, když jsme si při hraní „O myšce a makovici“ uvědomili, že i ostatní zvířátka v zimě mohou mít hlad. To nám potvrdilo i divadelní představení „Zimní radovánky“

No a to už bylo zase trochu jiné hraní a bavilo nás moc.