Ten umí to a ten zas tohle

Tohle zimní téma nám hned ze začátku zamotalo hlavu. Masopust – co to asi znamená? Že by nám to slovo napovídalo, že se něčeho máme pustit? Masa? A vypadá to, že na dlouho. To si to „masopustění“ budeme muset ukrátit něčím zajímavým. Začali jsme písničkou „Masopust“. K tomu se nám hned nabízelo vymýšlet, co tedy budeme moci vůbec jíst, když se musíme pustit masa. Vzali jsme to z gruntu a začali velkým cvičením v tělocvičně ZŠ TGM. Hráli jsme na honičky, hráli si s koblížky – overbally, a využili skoro všechno náčiní, které v tělocvičně velké děti mají a prolézali opičími dráhami jako diví.

Pečlivě jsme se začali připravovat na masopustní průvod městem, vytvářeli papírové barevné čepice a učili se nové písničky. K tomu se nám nabízela pohádka O koblížkovi, jenže ta, co jsme si ji hrály ve školce, byla trochu jiná. Příběh se trochu zamotal a my ho museli domýšlet a dovyprávět a taky opravit. Takže už víme, že když se něco pokazí, musí se to napravit.

Cvičení v tělocvičně základní školy se nám líbilo, proto jsme si ho další týden zopakovali společně s předškolními dětmi. Naučili jsme se od nich nové hry a správný školácký sportovní pozdrav.

A pak přišel už ten velký den, kdy jsme vyšli do ulic s maškarami a klobouky za zpěvu masopustních odrhovaček. Procházeli jsme ulicemi, vyzpěvovali a nakonec jsme se sešli s dětmi ze školky Pohádka na náměstí. To byla ta pravá chvíle pochovat basu, kterou jsme celou cestu nesli. Odměnou nám byly masopustní koblížky. Masopustní veseli jsme si protáhli do dalšího dne, kde jsme si uspořádali ve třídě karneval. Ale každé veselí jednou končí a byl čas pustit se do práce.

Zamysleli jsme se, čím bychom vlastně chtěli být až vyrosteme.

Čekala nás šipkovaná hra na způsob labyrintu, kde jsme se museli vydat správným směrem a hledat při tom různé druhy nářadí. To se hodilo hlavně klukům, ale líbilo se to i holkám. Pak jsme si také hráli na různá povolání. Vytvořili jsme krásný účes s kudrnami jako od kadeřníka a také nás bavilo hrát si na lékaře – pro děti i zvířátka – čili veterináře. Dozvěděli jsme se tím i spoustu věcí o našem těle a nemocech a jak jim předcházet. V nové písničce „Předsevzetí“ jsme si slíbili, že vezmeme na milost ovoce a zeleninu při svačinkách a zkusíme víc ochutnávat. Proti nemocem se bojuje i pohybem, tak jsme to cvičení vzali útokem a protáhli se od hlavy k patě – „Hejbejte se kosti moje“ - a na demonstační figuríně jsme si ukazovali, jak naše tělo vypadá uvnitř. Ale když jsme zkoušeli naše tělo poskládat, nebylo to vůbec jednoduché. Lékaři to mají těžké. Ani ta stavba nemocnice, do které jsme se pustili, nebyla žádná lehká věc. Ale společně jsme to zvládli. A pohádkou „Jak šel bacil do světa“, jsme to zakončili.