Čarodějnice u Myšek

To jsme vám jednou objevili obrovský čarodějnický klobouk. Ale úplně smutný klobouk. Koukali jsme, prohlíželi a snažili se přijít na to, proč je ten klobouk tak smutný. My máme totiž ve třídě plno velkých čarodějnických klobouků, protože si na čarodějnice hrajeme, ale jen tenhle jediný byl smutný. To dá rozum, že jsme na to přišli, jsme přece Myšky! On totiž ten klobouk neměl vůbec žádné barvy, byl to docela obyčejný bílý klobouk, ale i tak to byl krásný klobouk. No jo, jenže on chtěl být barevný, stejně jako všechny ostatní naše klobouky. Tak jsme se dali do práce. Jako vybrat barvu, kterou klobouk vymalujeme, nebylo vůbec snadné. Každý měl jiný nápad… žlutý, černý, hnědý, červený, dokonce růžový, nebo se třpytkami, zlatý, modrý… Prohlédli jsme si ostatní klobouky a použili modrou barvu, protože modrý ještě nemáme a protože se nám líbil nápad na zlaté třpytky, vystříhali jsme zlaté a také žluté hvězdičky. Když byl klobouk dostatečně modrý, celý jsme ho hvězdičkami polepili. To vám byla taková krása a i klobouk už vůbec nebyl smutný. Když už jsme vyřešili záhadu smutného klobouku, vyzdobili jsme si dost strašidelně celou třídu. Přece jsme se proměnili na malé čarodějnice a čaroděje, tak také musíme mít nějakou chýši. Tu jsme postavili v herně. Parádní. S malou kuchyní a velkým čarodějnickým hrncem, abychom mohli vařit kouzelné lektvary a jiné mňamky. Dokonce jsme sehnali kouzelné váhy a mohli všechno pořádně zvážit. Také jsme zjistili, že každá správná čarodějnice má koště. I když naše paní uklízečka má také koště a čarodějnice není, protože na tom koštěti prý neumí létat a to čarodějnice umí. I když kdo ví, jak to s tou paní uklízečkou je… ale černou kočku nemá a ani netopýra, ani pavouky jsme u ní neviděli a hady už vůbec ne. A to my, malé čarodějnice, teda máme! Z papíru jsme si je vyrobili. A i na těch košťatech se létat naučili. Zatím jen na menších, třepetalkách, na velkých budeme létat, až vyrosteme. Také umíme čarodějnickou zdravici i hymnu a úplně krásnou písničku o dvou ježibabách, které se na kopečku za Jihlavou radily, jak by nejlíp řádily. S čarodějnicemi jsme řádili hodně, a nejvíc na sletu čarodějnic na školní zahradě, kde nás nejdřív svým tancem překvapili staré čarodějnice a čaroděj. Potom jsme pálili pergameny se zlými skutky, společně si všichni zatančili, nějakou tu havěť ochutnali a splnili různé úkoly. Například jsme házeli škrpálem do dálky, havranem do klobouku, lovili pavouky, povozili kdejakou tu havěť na kolečku slalomem z klobouků, vyhýbali jsme se létajícím pytlům, prošli pavoučí sítí a utíkali před pavoukem, hledali hady v písku atd. A na závěr jsme prošli městem ve velkém průvodu čarodějnic.