Martinská slavnost na Pohádce

Již po dva­nác­té se na­še za­hra­da (vždy na svá­tek sva­té­ho Mar­ti­na) roz­zá­ři­la pes­t­ro­ba­rev­ný­mi světýl­ky. To, aby Mar­tin i se svým bí­lým ko­něm tre­fil a vě­děl, kam má za­čít sy­pat sníh. A aby těch světý­lek ne­by­lo má­lo, tak jsme se ješ­tě před tím spo­leč­ně se svý­mi blíz­ký­mi vy­da­li na lam­pi­o­no­vý prů­vod, abychom se za­ne­dlou­ho vrá­ti­li zpět. Ale to už na za­hra­dě zá­ři­la svě­tel­ná ces­tič­ka, kte­rá nás všech­ny do­ved­la až k plá­po­la­jí­cí­mu ohni.  Zde jsme za­zpí­va­li a za­ha­le­ka­li ce­lou řa­du pěk­ných te­ma­tic­kých pís­ni­ček a ří­ka­del. A Mar­tin ne­zkla­mal, zno­vu po ro­ce za ná­mi do­ra­zil a po­sy­pal nás prv­ním sně­hem. Na­še za­hra­da se sta­la ten­to ve­čer mís­tem se­tká­vá­ní, dě­le­ní se, vlád­la ve­se­lá ná­la­da, ne­chy­bě­la sva­to­mar­tin­ská jablíč­ka, sto­ly pl­né upe­če­ných dob­rot od ně­kte­rých na­šich ro­di­čů i tra­dič­ní jar­mark. Byl to krás­ný ve­čer, kte­rý jsme si oprav­du uži­li.