U Rarášků v pekle

V malé peklo se změnila naše třída a my si do něj společně vytvořili čerta Bonifáce. On byl trochu takový…. no prostě popleta, když mu něco nešlo, bych z toho smutný, nevěděl si rady, taky se kde čeho bál… ale štěstí, že jsme tu byli my. Vždycky jsme mu pomohli, poradili a něco naučili. Tak například jsme mu ukázali, jak dělat strašidelné obličeje (gymnastika mluvidel), pomáhali jsme mu hledat v knihách písmena, aby neměl pocit, že je hloupý, naučili jsme ho vytleskávat slabiky čertovských slov, pomohli jsme mu vytvořit ocas (trhání papíru), ukázali jsme mu, jak si umýt jednotlivé části těla, aby už neměl strach, že není dost hezký. Bonifác měl také obavy, že je trochu tlusťoučký, protože mu narostlo bříško. Tak jsme mu předvedli cvičení, které ho jistě dostane do dobré kondice. Bonifácovi jsme také zpívali, vytvořili mu další čertí kamarády, hráli s ním čertovské hry.

A když „opravdoví“ čerti přišli společně s Mikulášem a anděly za námi do třídy, báli jsme se jich jenom maličko. Však Mikuláš v knize hříchů toho na nás moc neměl. Chováme se přece k sobě hezky, máme se rádi, jsme kamarádi, dokonce i hračky si půjčujeme a schválně si neubližujeme… ale malé "hříšky" z knihy přece jen vyčetl. Nechováme se hezky k hračkám a knížkám. Spoustu jsme toho už rozbili a poničili. A také s jídlem to není zrovna sláva. No, slíbili jsme, že se polepšíme…