Máme rádi zvířata, protože..

Máme rádi zvířata…

            Uplynulý týden jsme si s dětmi povídali o volně žijících zvířatech v naší zemi. Koho můžeme potkat v lese, když budeme mít štěstí. Koho děti můžou zahlédnout na louce a v neposlední řadě ve vodě. Děti měly poměrně velký přehled o přírodě kolem nás a všechna zvířata dokázaly pojmenovat. Problém se překvapivě zrodil v okamžiku, když jsem dětem do této skupiny zamíchala zvířata domácí. V tu chvíli ve skupinách malých diskutérů nastal zmatek, přišlo dohadování, hlasování a rozhodování, kdo patří do skupiny divoké zvěře a kdo mezi zvířata domácí. Ať tak, či tak, účel to splnilo. Mezi dětmi zavládl takový čilý komunikační ruch, že by i v parlamentu záviděli.

            Naše spřátelená třída, která má s námi Bezzubku ve střídavé péči, se samozřejmě účastnila našich společných procházek. Pan učitel Martin nás vzal do lesa, kde děti musely najít krmelec, což se podařilo. Děti se dozvěděly, proč tam mají zvířata kaštany (které neustále sbíráme do naší soutěže 😊), proč tam mají seno, kdo tam tyto zvířecí laskominy nosí. Hledali jsme na procházkách stopy zvířat, které jsme se snažili rozpoznat. Vyústěním tohoto týdne se měl stát společný výlet do přírodní rezervace v Rokycanech.

            A můžu říct, že to opravdu byl zlatý hřeb celého týdne. Pan majitel této rezervace byl velmi ochotný a pro děti si připravil golfové vozíky, kterými děti provezl po celé rezervaci. Děti slyšely i odbornou přednášku o chovu zvířat v rezervaci a jak jsou všechna zvířata důležitá pro fungující, harmonický ekosystém. Museli jsme se rozdělit na dvě skupiny. První skupina (Stromečkové) jeli do rezervace auty a my jsme jim šli pěšky naproti na její druhou stranu. Byl to opravdový bobřík odvahy, jelikož jsme se brodili po kotníky v bahně, dost nám to klouzalo a slyšeli jsme nejednu stížnost ze strany dětí. Útěchu jsem spatřovala v tom, že na zpáteční cestě se my povezeme a druhá parta zkusí tento druh čvachtajícího pekla. Nakonec jsme zvítězili a došli jsme na určené místo. Děti byly šťastné a zpětně to zhodnotily jako „…dost hustej zážitek.“😊

            Musím říct, že asi nikdo z nás nečekal to, co jsme v následujících chvílích viděli. Krásná, nespoutaná příroda, kde se proháněli jeleni, laně, divocí pony a zubři, kteří majestátně postávali a spásali trávu. Prostor byl protkaný tůněmi, v kterých žije vzácná kuňka žlutobřichá. Děti byly velmi šikovné a poslouchaly celé povídání o rezervaci. Tento výlet jsme zakončili poloklusem zpět do školky, aby na nás zbyl nějaký oběd.

            V pátek si děti vyrobily na památku pamětní medaili. Zážitek z předešlého dne zachytily pomocí temperových barev na čtvrtku. Obrázky to jsou opravdu povedené, plné fantazie, zvířat a barev.