Svatý Martin

V prvních listopadových dnech jsme žili legendou o svatém Martinovi. Jeho příběh jsme si vyprávěli, hráli si ho, ztvárňovali ho za pomoci židlí při doprovodu vážné hudby, vysvětlovali si pranostiky, zpívali jsme, tvořili i cvičili. Martin byl v našich myslích stále s námi, ale doopravdy za námi přijel 11. listopadu v podvečer. Při Martinské slavnosti, která byla letos trochu netradiční, za námi na lampičkami osvícenou zahradu opět přijel i se svým bílým koněm. Slyšel už z dálky naše pěkné zpívání a také viděl světelnou cestičku, která ho zavedla k nám (předškolákům ze tříd Berušky a Dráčci)  a k zapálenému ohni. Sníh nám sice nepřivezl, ale potěšil hezkými slovy. A tak jsme ho pozvali k našemu svátečnímu stolu plnému dobrot (rodiče mají 1*) a společně hodovali. Třešínkou na dortu pak bylo přespání ve školce, které jsme si nesmírně užili.