Zimo, zimo, přijď už k nám

Zjistili jsme, že se zimou si můžeme hrát ještě dlouho, tak jsme pokračovali zimními rozcvičkami. Baví nás taneček „Honili se dva mrazíci“ a ještě nás neomrzel. Taky říkadlo o koze na ledě se nám líbilo, hlavně když si ji představíme a napodobujeme ji. A když už nás z toho hraní na zimu hodně mrazí, zahrajeme si na honičku, cvičíme zahřívací rozcvičku a jazykovou chvilkou pokračujeme, protože i jazýček potřebujeme zahřát a rozhýbat.

Ale dost legrace, zima je vážná věc, hlavně když jdeme ven. Trošku jsme trénovali „nasucho“, půjčili si Vojtíka jako zimní model pro sochu v životní velikosti a Agátku pro model letní. No a pak jsme třídili, jaké obleční dáme Vojtíkovi a které Agátce. Cožpak to by ještě šlo, ale poznat, co si obléct první a co naposled, to se nám někdy plete. A když přijdeme z vycházky, vysvlékáme si to úplně v opačném pořadí. No kdo si to má pamatovat! Že my? Tak nám ještě občas napovězte ;-) , ale oblékáme se už všichni sami, vážně. Jen nás nechte, my vám to ukážeme :)

Do té zimy jsme si vyrobili čepice – krásné a barevné. Ale jak si poznat tu svojí? Na to jsme si zahráli pohybovou hru. Pak už nám to šlo. Taky jsme cvičili s kroužky a hráli na sněhuláky, kouleli koulí i kouleli se sebou.

Pátrali jsme, co všechno je kulaté, co se koulí z kopce a co do kopce (asi nic), padá jako kámen, co poletuje jako vločka (peříčka) a co letí nahoru. No ano – nahoru. Nevíte? Přeci bubliny. Jedny krásné a barevné jsme pozorovali v olejové lampě, kterou jsme si vyrobili.