Na svatého Martina

Na svatého Martina…

„Martine, Martine, máme přání jediné,

  aby ten tvůj koníček, přivez sněhu kousíček“

… takto volaly děti 11. listopadu na zahradě mateřské školy při „Svatomartinské slavnosti“ na sv. Martina, aby jim nasypal trošku sněhu…

A co tomu všemu předcházelo …? Děti se poctivě na slavnost připravovaly. Seznámily se s příběhem o sv. Martinovi a příběh si samy i zdramatizovaly. Přemýšlely o tom, zda by se také dokázaly rozdělit… Za doprovodu piana a dětských hudebních nástrojů se učily a opakovaly písně a říkadla „O podzimu“ a „sv. Martinovi“. Skládaly vojenskou čepici z papíru, kterou využily při cvičení v tělocvičně. Po skupinkách vytvořily lampiony, kde se zdokonalovaly ve stříhání, kresbě svíčkou, malování vodovými barvami a lepení svíček. Upekly „Andělský perník“ na společné tvoření s rodiči, při kterém zdobily martinské lucerny, vydlabávaly dýně a z keramické hlíny vytvářely vánoční zvonky.

V den slavnosti namáčely jablka do medu a skořice, balily do alobalu a těšily se, jak si na nich večer pochutnají. A pak nadešel ten dlouho očekávaný okamžik, kdy se všichni sešli u školky s rozsvícenými lampiony a průvodem obešli část sídliště, aby ukázali Martinovi cestu. A na cestu k ohni všem posvítily rozsvícené lucerničky. Opravdu to byl kouzelný pohled… U ohně děti zpívaly a přivolávaly sv. Martina.

A přišel… oděn v červeném plášti, s mečem a bílým koněm. Na otázku, kdy už zima nastane, se dozvěděly, že je na horách, ale do týdne by mělo začít sněžit. Po rozloučení s Martinem si děti pochutnaly na jablíčkách a dobrotách od rodičů. Slavnost se povedla a na rozloučenou si mohli rodiče na jarmarku vybrat malý dárek z keramiky. Spokojeně odcházeli všichni domů a na cestu jim posvítilo světlo ze svatomartinské lucerničky.

   A sv. Martinovi se věštba povedla… přesně za týden v pátek začalo sněžit – pro radost dětí.