Myšky a řemesla
Řemesla a zaměstnání aneb lenošení pro nás není
V jedné zemi moudrý král, všem lenochům přikázal: „Budete mít na práci, dělat sochy v paláci!“ Měli z toho legraci „Copak je to za práci?“
Jak jsme si i my vyzkoušeli, dělat sochy náhodou není vůbec žádná legrace. A na to přišli i lenoši. „Pane králi, dělat sochy není ani pro lenochy. Máme žízeň, máme hlad, raději půjdeme pracovat!“
A tak jsme se i my na některá řemesla a povolání blíže podívali. Úplně nejdřív jsme postavili pro pana krále krásný hrad, tak máme na to ve třídě bezvadné cihličky a barevné molitanové kostky. Jako zedníci jsme samozřejmě museli chodit po lešení (i to již víme, co je), cihly jsme tiskli na dům z papíru a dokonce jsme si vyzkoušeli první barevný diktát.
Díky jedné hodné mamince se z nás po zednících stali cukráři. To jsme dostali skutečné perníčky a ty jsme zdobili barevnou cukrovou polevou v tubičkách. Šlo nám to náramně a náramně jsme si na perníčkách pochutnali.
Jako pekaři jsme „upekli“ rohlíky a housky z modelíny. Jako kominíci jsme čistili komíny a chodili vysoko po střechách (a skoro vůbec se nebáli). Když se z nás stali hodináři, pokusili jsme se opravit rozbité hodiny naší velké rodiny, jenže hodiny jsme museli nejdřív najít, ztratily se. Hledali jsme je ve třídě podle zvuku a to byla opět veliká legrace.
A pak se z nás stali kováři. Vůbec jsme tedy nevěděli, kdo to je, ale prozkoumali jsme skutečné kovářské nářadí a viděli skutečné kovářské výrobky. Sami jsme pak zdobili podkovy opět podle zadání. A nakonec jsme jako zahradníci sázeli cibulky jarních květin do truhlíčků. Jakých květin, to jsme vůbec netušili, jenom jsme hádali, jaké rostliny nám ve třídě asi vyrostou (většina si myslela, že masožravé) a jakou barvu budou mít (většina si přála modrou). Ale to se všechno ukáže, protože jako správní zahradníci se budeme o cibulky starat, budeme je zalévat a pozorovat.