Den čtvrtý

Předposlední den aneb tvoření v indiánském duchu

Ráno nás Velký Manitou opět přivítal sluncem. Už od rána byla prérie tak rozpálená, že jsme se rozhodli zůstat ve vesnici a věnovat se rukodělné tvorbě.

Ranní pokrm byl bohatý a chutný jako každý den. Různé bobuloviny, ulovené ryby a nechyběly ani mléčné výrobky z Yaka Prérijského :D (šunka, sýr, mléko, křupinky…)

Po jídle jsme se šli schladit do naší oblíbené tůně, kde jsme procvičovali indiánský plavecký styl. Při schnutí na sluníčku si malí indiáni vyráběli lapače snů a indiánské náhrdelníky.

Na dnešní specialitu k obědu se těšili všichni. Místní domorodé kuchařky připravily kotlíkovou polévku z nasekaných hadích ocásků (Frankfurtská polévka) a sušené žížalky s červenou omáčkou a sýrem (Boloňské špagety). Znaveni z výprav z posledních dní a neustále sálajícího slunce jsme vyhledali chladnou jeskyni k odpolednímu odpočinku.

Po osvěžujícím odpočinku a nabrání sil jsme šli na chutnou, vychlazenou, ovocnou pochoutku z mléka Yaka (ovocný jogurt). Odpoledne jsme trávili vodními hrátkami a indiánskými hrami ve stínu mohutných stromů. Nečekaně jsme objevili hnízdo plné obřích vajec Kukačky Prérijní, které nám neuvěřitelně zachutnali (ovocné knedlíky). Samozřejmě jsme nezapomněli zaznamenat na kůži z bizona (kreslení do deníčku) v obrázkovém písmu důležité události z dnešního dne.

Večer jsme se sešli se spřáteleným indiánským kmenem u mírového ohně, kde jsme společně pojedli a kouřovými signály poslali pozdrav domů. 

Na velké kmenové radě náčelníci pochválili a ocenili všechny malé indiány a do záře hvězd tančili a zpívali v rytmu dunících bubnů. Hudba, nesoucí se krajem, přilákala i jiné kmeny, kteří si s námi přišli zatančit. K spánku a do říše snů jsme se tentokrát ukládali o něco později, avšak všichni malí indiáni usnuli dříve, než Velký Manitou rozsvítil na obloze všechny hvězdy.