Myšky v pekle

Myšky v pekle

No vážně, jak jsme malé, tak jsme odvážné. My jsme se totiž opravdu vypravili do pekla. Autobusem. Tedy autobus nás odvezl jenom do Příbrami, to dá rozum, že ne až do pekla, tam autobusy nejezdí. Do pekla jsme došli pěšky a cesta to úplně jednoduchá nebyla. Nejdřív jsme museli sejít hluboko pod zem po pekelných schodech a pak jsme šli straaašně dlouhou chodbou, přes 300 m a ve tmě!  Na cestu nám svítily jenom svíčky. Ale bylo to super. Cestou jsme potkali permoníky a naučili se hornický pozdrav „Zdař Bůh“, permoníci nám ukázali drahé kameny, které vykopali. Viděli jsme čertovské telefony a došli až k pekelné bráně.  A setkali se s čerty! Oni o nás tedy nejdřív vůbec nevěděli, ale pak nás vyčenichali, protože prý hrozně smrdíme.  Trochu nás umazali, když si nás prohlíželi a ukázali nám jejich oblíbený recept.  A to byl hodně divný recept, protože do něj potřebovali babské ucho. Dokonce chtěli vzít uši paní učitelky, ale my jsme jim zazpívali a oni ji pustili. S čerty, kde byla náhodou legrace, jsme se rozloučili, vystoupali zpátky na zemský povrch a vydali se za Mikulášem. A to byla krása. Setkali jsme se nejen s Mikulášem, ale i andělem a dokonce se sv. Petrem.  To vše se odehrálo v Hornickém muzeu v Příbrami. Na čerty jsme si ale hráli i ve školce, zpívali jsme, tancovali, malovali, cvičili a celé téma jsme zakončili Čertovinami. To jsme celý den hráli veselé hry, plnili různé úkoly, také diskotéka byla a nakonec jsme i medaile dostali.