Malý princ
Malý princ Příběh Malého prince vypráví pilot, který havaroval se svým letadlem v poušti. Tam se setkává s Malým princem. Malý princ žil na velmi malé planetce, která se jmenovala Asteroid B 612. Na planetce byly celkem tři sopky, jedna růže a stromy baobabů. Sopky musel Malý princ pravidelně vymetat a stromy baobabů vytrhávat, aby jejich kořeny neprorostly celou planetkou a neproměnily jí v prach. Růži měl Malý princ moc rád a tak jí každý den zaléval. Když foukal silný vítr, dával růži pod skleněný poklop, aby se nezlomila. Jednoho se Malý Princ rozhodl procestovat svět. Naposledy vymetl sopky, vytrhal baobaby a zalil růži a vydal se na cestu po ostatních planetách. Na své cestě potkal mnoho různých lidí. Na první planetce potkal krále, který chtěl někomu rozkazovat. Na celé planetě byl však sám. Na druhé planetě bydlel domýšlivec, který chtěl, aby ho Malý princ obdivoval. Na třetí planetě žil pijan. Pijan pil, aby zapomněl, že se stydí, protože pije. Na čtvrté planetě potkal Malý princ obchodníka. Nedělal nic jiného, než že počítal hvězdy. Myslel si, že všechno je jen jeho majetek. Na páté planetě žil lampář. Pořád dokola jen rozsvěcel a zhasínal lampu. Šestá planeta byla obrovská. Bydlel na ní starý pán, byl to zeměpisec. Zeměpisec nikdy neopustil svou planetu. Malému princi poradil, že by měl vydat navštívit Zemi. Na planetě Zemi Malý princ potkal jako prvního hada. Had mu slíbil, že pokud se bude chtít vrátit na svou planetu, tak ho uštkne. Poté Malý princ došel do zahrady plné růží. Všechny růže vypadaly úplně stejně jako ta, co rostla na planetce Malého prince. Malý Princ byl velmi smutný, protože si myslel, že jeho květina je jediná. Najednou se objevila liška, která zůstala stát daleko od Malého Prince. Liška Malému princi říká: "Ty jsi pro mne jen malým chlapcem podobným statisícům malých chlapců. Nepotřebuji tě a ty mě také nepotřebuješ. Jsem pro tebe jen liškou podobnou statisícům lišek. Ale když si mě ochočíš, budeme potřebovat jeden druhého. Budeš pro mne jediným na světě a já zase pro tebe jedinou na světě. Můj život je jednotvárný. Honím slepice a lidé honí mne. Všechny slepice jsou si navzájem podobné a také lidé jsou si podobní. Trochu se proto nudím. Ale když si mě ochočíš, bude můj život jakoby prozářen sluncem. Poznám zvuk kroků, který bude jiný než všechny ostatní. Ostatní kroky mě zahánějí pod zem. Ale tvůj krok mě jako hudba vyláká z doupěte. A pak, podívej se! Vidíš tamhleta obilná pole? Nejím chléb. Obilí je pro mne zbytečné. Obilná pole mi nic nepřipomínají. A to je smutné. Ale ty máš zlaté vlasy. Bude to opravdu nádherné, až si mě ochočíš. Zlaté obilí mi tě bude připomínat. A já budu milovat šumění větru v obilí.“ A tak se Malý princ postupně spřátelil s liškou. Než se Malý princ musel s liškou rozloučit, prozradila mu liška tajemství. Liška malému princi řekla: „Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval. "A pro ten čas, který jsi své růži věnoval, je ta tvá růže tak důležitá." "A pro ten čas, který jsem své růži věnoval." řekl malý princ, aby si to zapamatoval. "Lidé zapomněli na tuto pravdu," řekla liška. "Ale ty na ni nesmíš zapomenout. Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal. Jsi zodpovědný za svou růži." A pokud Vás zajímá, jak cestování Malého prince pokračovalo a jak celý příběh skončí, to si přečtete v knize Malý princ, kterou napsal francouzský spisovatel jménem Antoine De SaintExupery.
Takto začala naše dlouhá, ale krásná cesta. Povídali jsme si o tom, co si děti myslí o různých planetách, jací jsou ty lidé, kteří na nich žijí a proč tam nechtěl malý princ s nimi zůstat? Povídali jsme si o vlastnostech, o kamarádech, co se nám líbí na tom druhém, nebo třeba nelíbí. Povídali jsme si o tom, jak je důležité říkat si mezi sebou vše. Jak je důležité přátelství, parta a kamarádi ve třídě.
Také jsme navštívili knihovnu, kde nám paní knihovnice ukázala krásně ilustrované knihy Malého prince. Povídali jsme o vesmíru, o hvězdách, k tomu měla paní knihovnice připraveno spoustu knih, také globus… Tím se nám otvírají dveře do vesmíru, do kterého vplujeme další týden.