Poklad na Černém jezeře - den čtvrtý

Zveřejněno: 16. 5. 2024, zapsal: Veronika Vaňourková, přečteno: 242x
den čtvrtý 2 den čtvtrý

Když jsme se ráno probudili, všichni jsme se moc těšili na dnešní den. Čekala nás přeci dnes honba za velkým pokladem a my už jsme se nemohli dočkat, až poklad vyrazíme hledat. Nasnídali jsme se, sbalili na dlouhou cestu a vyrazili směr Čertovo jezero. Hned na začátek nás čekal vyšlápnout veeeeliký kopec, který nás od honby za pokladem popravdě trochu odrazoval, ale my jsme přeci lovci pokladů a jen tak se něčeho nezalekneme a tak jsme pokračovali dál v cestě, až jsme vystoupali na cestu, která nás zavedla přímo až k Čertovu jezeru. Byli jsme zvědaví, jestli jezero nehlídají opravdoví čerti a tak jsme po cestě přemýšleli, co bychom dělali, kdybychom je potkali a jak bychom se jim ubránili. Když jsme ale k jezeru došli, žádné čerty jsme nepotkali, nechali nám tam jen tajný vzkaz na kůře stromu, který musela paní učitelka přeložit na Googlu :-D, abychom se dozvěděli, co nám vlastně píší. Dozvěděli jsme se, že je tam ukryté něco, co budeme potřebovat k našemu pokladu, jinak, že nám bude nalezený poklad k ničemu, a tak jsme ihned intenzivně začali pátrat v okolí, co by to mohlo být. Netrvalo dlouho a objevili jsme klíčky na šňůrce a tak jsme začali přemýšlet, od čeho asi jsou a jak ten poklad asi vypadá. U Čertova jezera jsme se posilnili svačinkou a pokračovali v cestě dál. Po cestě jsme se nestačili divit, jak je příroda poničená a kolik je zde pokácených a popadaných stromů.

Od Čertova jezera jsme stoupali stále výš a výš, a když už jsme vystoupali konečně na vrchol, zanedlouho nás zas čekal veeelikánský kopec dolů, cesta byla všelijaká, ale nikdo ještě nic takového nezažil a proto to byl pro všechny veliký zážitek. Nakonec nás ale cesta dopravila tam, kam jsme potřebovali. Do našeho cíle a tím bylo Černé jezero. Dozvěděli jsme se o jezerech spousty zajímavostí a nových informací, dali jsme si zde náš oběd, pokochali se kačenkami, které se nás vůbec nebáli a přišli zvědavé až k nám, podívat se co máme za dobrotu.  Posilněni výbornými domácími karbanátky jsme nastudovali mapu a podle vyznačeného místa u jezera začali hledat náš poklad. Byl tam!!! Všem se nám rozzářily oči, když jsme poklad objevili. Byly to krásné dřevěné truhličky s našimi jmény a okolo bylo poházeno spousty zlatých čokoládových mincí, které jsme si za odměnu snědli. Truhličky byli zamčené a tak jsme museli ihned vyzkoušet, jestli k nim pasují naše klíče. A skutečně pasovaly. Otevřeli jsme truhličky a z truhly na nás začal zářit opravdový poklad, malé blýskavé diamanty.

Celí šťastní jsme se vraceli do hotelu a vyprávěli si naše zážitky. Báli jsme se dešťů, které na dnešek hlásili, ale nám vyšlo počasí úplně skvěle a na hotel jsme dorazili se sluníčkem v zádech. Po příchodu jsme si dali svačinu a pořádně si prohlédli náš nalezený poklad a pohráli si s diamanty. Vše jsme si zaznamenali do našich zážitkových sešitů a šli si ještě pohrát ven k hotelu, kde jsme si házeli s frisbee a stavěli na kraji lesíka z přírodnin. Moc jsme si to užili a pak už utíkali na večeři, kde na nás čekal kuřecí řízek s bramborem. Po večeři jsme se těšili na finálový kvíz, který nás tak moc bavil, že jsme ho vydrželi hrát přes hodinu a ani jsme nechtěli končit, bylo už ale moc hodin a my se museli jít přichystat do našich postýlek a pobalit naše věci, protože nás zítra čeká odjezd a i když nás škola v přírodě moc baví a skvěle si jí užíváme, přece jen už se moc těšíme domů.