Sklízím sklízím zeleninu, ruce už mám samou hlínu

V říjnu už je to ve školce trochu jiné – všichni už víme, jak to chodí. Každý tu má své místo, kamarády, spoustu hraček, ale také nějaké povinnosti – dodržovat pravidla, dávat pozor na své věci, na sebe i na kamarády.

Když jsme se trochu rozkoukali na jablíčkové slavnosti, na kterou jsme se pečlivě připravovali, chtěli jsme se o jablkách dozvědět co nejvíc – kde rostou, k čemu jsou dobrá, jak chutnají, poznávali barvy, zpívali jsme o nich a společně jsme si na toto téma i cvičili, tančili s padákem i počítali a modelovali.

Pak jsme poznávali i jiné druhy ovoce a zjistili, že na podzimních zahrádkách neroste jen ovoce. A to nás dovedlo k dalšímu tématu o zelenině. A jaký, že je v tom rozdíl. Náš společník Pepa tomu taky nerozuměl, tak jsme koumali společně. A hráli si na zahradníky a o všem si povídali. Potřebovali jsme si vyrobit košík na tu spoustu zeleniny, jak jsme poznávali další druhy. Třeba řepu – o té nemusí být jen pohádka, písnička nebo říkanka – zkusili jsme i obrázek – malovat řepu řepou.

S říkankami jsme si procvičili naše jazýčky a pro lepší podzimní náladu už nás provází písničky o podzimu.

Na brambory jsme zas potřebovali pytel a k té práci s bramborami jsme si zpívali a říkali říkanky. Názvy zeleniny se nám hodily nejen do říkanek, ale i na cvičení – nechceme být přeci žádné hnilé brambory.