V listopadu dám ti radu

V listopadu dám ti radu – to se lehko řekne, ale radit někomu je velká zodpovědnost.

A poradit dobře, to je úplně jiná věc. A kdo chce radit, musí toho hodně znát. Tak jsme se do toho poznávání dali. Nejvíc nás zajímalo, čím to je, že se v přírodě kolem nás děje tolik změn. Na vycházkách jsme se snažili dívat kolem sebe. Na podzim se toho v přírodě děje hodně a co jsme zjistili venku, zkoušeli jsme i ve školce. Třeba vytvářet listy stromů bramborovými tiskátky, míchaly jsme barvičky, jako pan Podzim. Hráli jsme si s listy – všímali si jejich tvarů a i těch znaků, co je od sebe odlišují.

A existuje jeden příběh, který prožívá každý lísteček, který padá ze stromů dolů na zem. To co vidí a zažívá, než spadne na zem, jsme prožívali také v rytmu hudby a v záplavě barev. A ani na zemi tenhle příběh nekončí. Některé lístky skončí v kompostu, některé na hromadě pod stromy a některé ve zvířecích pelíšcích – třeba u ježků. A tak jsme si zas hráli na ježčí rodinu. Stavěli jsme jim různé cestičky a domečky, labyrinty, vytvářeli ježčí bodlinky, jedli jako ježci gumové „žížaly“ v rámci logopedické prevence, zpívali o nich písničku a zjišťovali, co takový ježek všechno musí udělat, než se uloží k zimnímu spánku. A aby v zimě i ostatní zvířátka byla zaopatřená, sbírali jsme žaludy i kaštany, aby bylo čím přikrmovat, až bude všude málo potravy. Za odměnu jsme vyrazili na výlet na farmu Dvorec a tam jsme spoustu zvířat viděli zblízka.

S písničkou O dvorečku jsme prožívali příběh zvířátek hledajících vhodné obydlí. A při besedě paní z muzea Dr. Horáka jsme zjistili spoustu zajímavostí o tom, jak se zvířátka na zimu doopravdy chystají. A musí se připravit dobře, protože zima je před námi a může být dlouhá a nebezpečná.