Naše tělo a zdraví

Téma o našem zdraví a těle se zdálo být nejprve dosti složité. Tak jsme na to šli od lesa. A tím lesem jsme šli jednou začarovanou cestičkou. Šli jsme po ní různými způsoby a v těch nejtěžších úsecích jsme si vzali do dvojice kamaráda. Cesta to byla dlouhá a trnitá, ale zocelilo nás to. A to taky posílilo naše zdraví.

A jak se ještě o naše tělo staráme? No v takové zimě se hlavně nejprve dobře oblečeme. Ale někdy se nám to oblékání ještě trochu plete – co obléct hned a co potom. Vzali jsme si na pomoc naší Nelinku, obkreslili její tělo a trénovali oblékání. Když už to vypadalo, že to všichni umí, zkoušeli jsme místo oblékání řadit jen obrázky o oblékání. To už bylo horší, to jsme totiž procvičovali i naši hlavu, tedy mozek v ní, jak už víme.

Trošku jsme si odpočinuli při pohádce „O rukavičce“. Pozorně jsme poslouchali a zkoušeli si ji vyprávět navzájem. Pohádka byla hlavně o tom, že: nejdřív práce, potom zábava. A práce nás teď čekala, protože se nám jedna rukavička roztrhala, tak jsme se učili ji zašívat.

A pak tedy ta zábava – s legrační pohybovou říkankou „Kalhoty, boty, mikina, bunda“ jsme soutěžili v rychlosti. Skoro jsme si zamotali ruce i nohy, ale bylo to príma. Ale hlavně jsme opět procvičili celé tělo a s úžasem jsme sledovali, co všechno naše tělo umí a kde všude se ohýbá.

Další pohádka, kterou jsme poslouchali, byla také o rukavičce. Ta byla plně jiná a tentokrát jsme ji hráli na naších prstících. Vlastně to bylo jako v divadle. To není všechno – ještě jsme hráli pohádku

„O jazýčku“ a hádejte, čím jsme ji hráli :)

No zkrátka jsme to naše tělo potrénovali celé. A když mu dodáme i hodně vitamínů, bude určitě zdravé.

No a jak to, že to naše tělo vlastně funguje, jak potřebujeme? Co ho drží pohromadě a jak to dělá, že se umí tak hýbat. Na spoustu otázek jsme hledali odpověď v chytrých knihách – encyklopediích. Zkoušeli jsme si, co všechno dovedou naše klouby a skládali jsme po kostičkách našeho „Kostrouna“. Malého „Kostrounka“ jsme si každý poskládali a nalepili podle návodu na papír. Docela těžké bylo skládat kosti pak samostatně bez paní učitelky, ale když dali kamarádi hlavy dohromady, dařilo se i to. Tak hurá, příště zase něco poznávat.